Návrat z USA
Kdo by to byl řekl, že 10
měsíců uteče tak moc rychle. Každopádně jsem opravdu v České Republice,
zdravá a šťastná.
Rok v Texasu mi dal
hodně. Jako to nejmenší beru snad angličtinu, která mi teď přijde neuvěřitelně
jednoduchá a hezká. Vůbec se už nebojím mluvit anglicky, řekla bych, že mluvím
plynně… ale samozřejmě dělám v angličtině stále hodně gramatických chyb. Ovšem
co se týká konverzace, no, dokážu se bavit snad úplně o všem.
Ale abych řekla pravdu, angličtina
je opravdu to nejmenší, co mi ten jeden školní rok dal.
Myslím, že jsem si našla
opravdu kamarády na celý život. A nejenom z USA, ale vlastně většina z nich
je z jiných států… z Evropy, Jižní Ameriky a Asie. Kamarády z USA
samozřejmě mám taky, a jak se zná u Američanů, u všech mám otevřené dveře,
kdybych něco potřebovala, haha. Každopádně si myslím, že mí kamarádi z jiných
zemí jsou mnohem lepší. Prostě výměnní studenti jsou fakt boží! Takové souznění
a porozumění, to je prostě síla.
A nesmím zapomenou na mou
úžasnou a milovanou host rodinu!
Všichni mi samozřejmě
hrozně moc chybí, ale zase nechci se dostat do nějakých depresí nebo prostě
nechci být smutná, tak na to všechno myslím pozitivně. Jsem ráda, že jsem
zpátky doma… už v Texasu jsem tak nějak vycítila, že už je prostě po
tomhle velkém dobrodružství, už byl čas jít zpátky domů.
Myslím, že celý ten jeden
školní rok mi změnil život a celkový pohled na svět. Zdá se mi, že tak nějak
vím víc, co bych chtěla dělat se svým životem. Řekla bych, že jsem se stala
více otevřená a možná i o trochu více komunikativní. A také mi přijde, že jsem
si více začala vážit lidí okolo mne.
No a teď už jsem doma.
Vypadá to, že tu je to všechno pořád stejný. Ale abych řekla pravdu, trochu mi
to chybělo, víte, celý ten zaběhlý systém. Vlastně i to, že si teď můžu skoro
všude dojít pěšky nebo si snadno vzít autobus a jet. To v USA vlastně
vůbec neexistuje.
Abych nezapomněla, z USA
jsem si odvezla hrozně moc skvělých zážitků. O většině vlastně vy
vůbec nevíte,
tak vám možná někdy o některých z nich i napíšu!
Celý tenhle článek je
spíše o mých pocitech z návratu a z celého toho školního roku. Co
bych ještě řekla nakonec… myslím, že být Exchange student není nic lehkého, a
rozhodně to není pro každého. Musíte opravdu chtít stát se jedním, jinak to
podle mě nemá vůbec cenu. Ale co vám budu povídat, já bych tam nejradši poslala
úplně všechny, haha! A sama si to hned zopakovala.
Mějte se krásně! Příště
zase nějaký článek o dobrodružství z USA psaného z domova Českého!
Krásný článek!:) těším se na další :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že sis odvezla tolik krásných vzpomínek a spoustu kamarádů! Pobyt v zahraničí rozšíří obzory, ale taky pomůže poznat sebe sama. Já vždycky ale návrat do česka dost protrpím :(
OdpovědětVymazatZápisky z cest a života v Anglii ⇨ Diary of M
Užívej si nového pocitu :)
OdpovědětVymazatÚplně malililinko ti závidím, co si budeme O:)
Gabux
Taky bych někdy chtěla do USA, věřím, že touhle cestou se toho dá vážně hodně naučit a poznat. Moc ti to závidím a hodně štěstí v ČR :-)
OdpovědětVymazatwww.jdeocestu.blogspot.com
Super článok! Určite budem sledovať ďalej!:)
OdpovědětVymazat