Návrat z USA

Kdo by to byl řekl, že 10 měsíců uteče tak moc rychle. Každopádně jsem opravdu v České Republice, zdravá a šťastná. 



Rok v Texasu mi dal hodně. Jako to nejmenší beru snad angličtinu, která mi teď přijde neuvěřitelně jednoduchá a hezká. Vůbec se už nebojím mluvit anglicky, řekla bych, že mluvím plynně… ale samozřejmě dělám v angličtině stále hodně gramatických chyb. Ovšem co se týká konverzace, no, dokážu se bavit snad úplně o všem. 


Ale abych řekla pravdu, angličtina je opravdu to nejmenší, co mi ten jeden školní rok dal.
Myslím, že jsem si našla opravdu kamarády na celý život. A nejenom z USA, ale vlastně většina z nich je z jiných států… z Evropy, Jižní Ameriky a Asie. Kamarády z USA samozřejmě mám taky, a jak se zná u Američanů, u všech mám otevřené dveře, kdybych něco potřebovala, haha. Každopádně si myslím, že mí kamarádi z jiných zemí jsou mnohem lepší. Prostě výměnní studenti jsou fakt boží! Takové souznění a porozumění, to je prostě síla. 


A nesmím zapomenou na mou úžasnou a milovanou host rodinu!


Všichni mi samozřejmě hrozně moc chybí, ale zase nechci se dostat do nějakých depresí nebo prostě nechci být smutná, tak na to všechno myslím pozitivně. Jsem ráda, že jsem zpátky doma… už v Texasu jsem tak nějak vycítila, že už je prostě po tomhle velkém dobrodružství, už byl čas jít zpátky domů. 


Myslím, že celý ten jeden školní rok mi změnil život a celkový pohled na svět. Zdá se mi, že tak nějak vím víc, co bych chtěla dělat se svým životem. Řekla bych, že jsem se stala více otevřená a možná i o trochu více komunikativní. A také mi přijde, že jsem si více začala vážit lidí okolo mne.
No a teď už jsem doma. Vypadá to, že tu je to všechno pořád stejný. Ale abych řekla pravdu, trochu mi to chybělo, víte, celý ten zaběhlý systém. Vlastně i to, že si teď můžu skoro všude dojít pěšky nebo si snadno vzít autobus a jet. To v USA vlastně vůbec neexistuje. 

Abych nezapomněla, z USA jsem si odvezla hrozně moc skvělých zážitků. O většině vlastně vy 
vůbec nevíte, tak vám možná někdy o některých z nich i napíšu! 


Celý tenhle článek je spíše o mých pocitech z návratu a z celého toho školního roku. Co bych ještě řekla nakonec… myslím, že být Exchange student není nic lehkého, a rozhodně to není pro každého. Musíte opravdu chtít stát se jedním, jinak to podle mě nemá vůbec cenu. Ale co vám budu povídat, já bych tam nejradši poslala úplně všechny, haha! A sama si to hned zopakovala.

Mějte se krásně! Příště zase nějaký článek o dobrodružství z USA psaného z domova Českého!

Share this:

,

CONVERSATION

5 komentářů:

  1. Krásný článek!:) těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda, že sis odvezla tolik krásných vzpomínek a spoustu kamarádů! Pobyt v zahraničí rozšíří obzory, ale taky pomůže poznat sebe sama. Já vždycky ale návrat do česka dost protrpím :(

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Diary of M

    OdpovědětVymazat
  3. Užívej si nového pocitu :)
    Úplně malililinko ti závidím, co si budeme O:)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  4. Taky bych někdy chtěla do USA, věřím, že touhle cestou se toho dá vážně hodně naučit a poznat. Moc ti to závidím a hodně štěstí v ČR :-)

    www.jdeocestu.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  5. Super článok! Určite budem sledovať ďalej!:)

    OdpovědětVymazat

Jste zlatíčka! :) Moc děkuju za každý komentář!