První měsíc v Texasu
Ahojky všichni. S radostí vám oznamuji, že jsem zdravá, šťastná a
v pohodě. Krom toho vám také píšu nový článek z Texasu. Totiž, už
jsem tu něco málo přes jeden měsíc. Abych řekla pravdu, nepřijde mi to, pořád
se mi zdá, že jsem tady tak týden možná dva… Každopádně, připravte si
čajíček/kafíčko jde se na to!
Původní plán, vyfotit západ slunce nevyšel, přišla jsem moc pozdě, tak sem vyfotila alespoň kytku před domem.
A vlastně ještě než začnete číst o tom podstatnějším, zase jsem zvolila
trošku jinou metodu psaní, tak doufám, že se to takhle bude číst stále dobře.
Dejte mi vědět!
HOST FAMILY/HOSTITELSKÁ RODINA
Omlouvám se za fotky... moc nefotím, nemám co, tak prosím přežijte tu kvalitu mobilu :D.
Pro náhodné návštěvníky a čtenáře, kteří o mé hostitelské rodině nic
nevědí… Bydlím v obrovském domě (má teda „jen“ dvě patra, přičemž
v tom horním je pouze Man Cave=pracovna, posilovna, kytary, elektrické
klávesy a televize) s Tanya a John (máma, táta) a jejich skoro
pětiletým synem Clay (bráška). Jsem
jejich první výměnný student. Oba dva rodiče jsou moc milý. Všichni si
perfektně rozumíme. Sice nepatří mezi takové ty aktivní rodiny, které furt
někde jezdí, cestují a tak, což mě na jednu stranu trochu mrzí, protože já moc
ráda cestuju, ale na druhou stranu je zase fajn, že si tak rozumíme-konec
konců, jsem s nimi (a prý i oni se mnou) vážně spokojená.
Tohle je malý gekon. Občas si žije v mé koupelně. Neměla jsem ho prý dávat ven, v domě totiž žere mouchy a komáry.
V domě s námi žijí ještě dva pejsci. Jedna jezevčice Pee-wee a
jeden mix jezevčíka, Jack Russela a kdo ví čeho všeho Bugsy. Krom toho, vzadu
na zahradě máme asi 18 slepic. A když už jsme u té zahrady, máme také velký
bazén, který má průměrnou teplotu 32-34°C.
S rodinou jsme se začali nedávno dívat od začátku na Game of Thrones,
protože John to ještě neviděl… já a Tanya ano a obě to milujeme-teď už i John.
Jinak, abyste si nemysleli, že sedím furt na zadku a koukám celý den na
Netflix, to fakt ne. Rodina se snaží mi ukazovat nové a nové věci, dávají mi
příležitosti zkoušet věci, které jsem nikdy nezkoušela, a také se mi snaží
hezky ukazovat USA v plné kráse… Krom toho skoro každý den s Tanyou cvičím,
což je super, protože v USA se rychle přibírá! A když už jsem u toho
jídla, moje rodina naštěstí nepatří mezi ty fast-food-ové. Opravdový fast food
jsme měli jen jednou s tím, že jsme si řekli, že si prostě zajedeme jen do
Drive Thru pro jídlo (nakonec to vyhrálo Wendy’s). Jinak když už jíme mimo dům,
jsou to opravdové restaurace s normálním/mexickým jídlem.
A tohle je prosím to "roztomilé" zvířátko z Doby Ledové. Je to vačice a tohle je jenom mládě, jinak je to prý obrovský a nebezpečný. Mrtvý to na fotce také není, jen to smrt předstírá.
A co se týká Claye-brášky-myslím, že mě má rád. Sice se občas ptá, proč
jsem tady a ne doma :D, ale jinak mi rád povídá o videohrách, které teda hraje
furt… Anebo když jsme v bazénu (někdy i když nejsme) tak mi občas leze na
záda, protože „You can’t see me now!“. Pak taky od něj slyším hlášky jako:
„Denisa, dangerous things can be very dangerous.“
Abych to uzavřela. Rodinu měnit na 100% nebudu, protože myslím, že lepší
rodinu než tuhle, co mám, jsem dostat nemohla. Pomalu je začínám brát jako mojí
druhou rodinu. :)
ŠKOLA
Hmm, hmm… co ke škole. Je to jednoduchý. Fakt. První dva týdny byli docela
těžké, protože jsem ze všeho byla takový vyjukaná a tak, ale teď už je to
v pohodě. Sice se mi každé ráno vůbec do té školy nechce, ale nakonec je
to ok. Teda jako zvládám to… na úkoly sem si už i docela zvykla. Nejhorší je, když
mám napsat nějakou esej, odborný článek nebo tak něco…
Jinak
v jednotlivých hodinách je to taky pohoda, v historii sice pořád moc
nerozumím-hlavně mě to ani moc nebaví… Ale zato v matice je všechno
perfektní a to samé pomalu i v IPC (fyziko-chemie), protože tam hodně
děláme různé matematické příklady a tak.
Hodně jste mi do komentářů psali, že se vám zdá ta škola přísná… no ono jak
se to vezme, jako přísná asi je, ale po těch dvou týdnech mi to s těmi
pravidly tak hrozné nepřijde… teď už na to všichni asi taky kašlou-stejně jako
v Čechách :D.
Před a po.... Art (vypadá to tak hezky, protože jsem to dělala skrz ty čtverce, tím pádem je všechno tam kde má být.
2.9 a 5.9 jsme měli volno, v pátek to bylo asi jen tak a
v pondělí byl Labor Day. A tenhle týden jsme byli ve čtvrtek
v Odyssey Academy (škola součastí té mé, akorát na jiném místě) v Galvestonu (ostrov), kde jsme měli Reality Town. Vlastně dostanete papír
s předem vámi vybranou kariérou, kterou chcete v budoucnu dělat a pak
zjišťujete a zařizujete všechno, co budete v životě potřebovat (spoření,
bydlení, dopravu, oblečení, jídlo atd.…) a kolik zato dáte peněz… museli jsme
to dělat tak, aby nám na to ty vydělané peníze vyšly-což ve většině případů
nevyšlo-všichni ti, s kterýma jsem mluvila, museli mít i Part time job. Bylo
to fakt moc zajímavé, myslím, že by nebylo na škodu udělat něco podobného i
v Česku (teda pokud to také máme, tak se omlouvám)…
KAMARÁDI
Najdi mě. (jsem někde uprostřed s černým trikem a bílým potiskem a kraťasy)
Exchange studenti pod stejnými koordinátory jako já. Jsem tam jediná češka.
Já nevím, jestli jsem jediná, kdo to tak má… doufám, že ne. Vůbec jsem to
sem nechtěla psát, protože mi to přijde trapný, blbý a prostě tak… každopádně
nakonec jsem se rozhodla, že to sem napíšu, protože někdo může mít třeba stejný
problém jako já.
Ještě před tím, než jsem sem přiletěla, jsem z nějakého navazování
vztahů moc strach neměla, vždycky tam ta myšlenka, co by kdyby, byla, ale fakt
jen málo. A pak, když jsem přiletěla a začala chodit do školy, začala sem mít
docela strach větší.
Moc nevím, jak to mám napsat tak, abyste tomu rozuměli… Tak asi takhle, kamarády mám. Ale… je to těžký, moc to neumím popsat, ale prostě jo, dá se to brát tak, že to jsou moji kamarádi, ale prostě… grr… nevím, ve škole se mám s kým bavit, s kým smát, mám kamarády, s kterými můžu sedět na oběd. Ale pořád tam mám takovou tu jazykovou a kulturní bariéru.
Moc nevím, jak to mám napsat tak, abyste tomu rozuměli… Tak asi takhle, kamarády mám. Ale… je to těžký, moc to neumím popsat, ale prostě jo, dá se to brát tak, že to jsou moji kamarádi, ale prostě… grr… nevím, ve škole se mám s kým bavit, s kým smát, mám kamarády, s kterými můžu sedět na oběd. Ale pořád tam mám takovou tu jazykovou a kulturní bariéru.
Když oni se o
něčem baví, já moc nevím, nevím, co na to mám odpovídat… a pak, když už teda
vím, co chci říct, jako naschvál zapomenu, jak se to řekne anglicky. Prostě,
zatím mi to nepřijde jako to kamarádství, které jsem měla/mám v Čechách.
Věřím, že to bude lepší, protože už teď vidím, jak se to každý týden trochu
lepší, ale i tak… hrozně mě to mrzí/mrzelo, protože prostě když jste výměnný student,
kamarády tady-ty americký-taky potřebujete.
S výměnnými Exchange studenty je to v pohodě, ale prostě
s těmi Američany, je to složitější.
Ještě když jsem byla v Čechách, myslela jsem si, že to nebude tak
těžké, přece všichni se o mě budou zajímat a tak… jenže ono to není až taková
pravda. Nebo takhle, jo, první dny se o vás budou někteří zajímat, ptát se vás
na to, co tu vlastně děláte a proč chodíte na jejich školu a jak se říká vaše
příjmení… ale to třeba jen hrstka, zbytek se možná zeptá, ale ve skutečnosti
jim je to úplně jedno.
Vlastně co tu tak jsem, tak vidím zájem (nemyslím nějak
romanticky…) spíš od kluků než od holek.
No abych tohle téma uzavřela. Mrzí mě to, že to není tak, jak jsem
očekávala, ale lámat si s tím hlavu už nehodlám. Není to nejhorší, oproti
prvnímu týdnu ve škole je to rozhodně o dvě stě procent lepší, ale pořád to
není takové to ideální kamarádství. :)
Nevím no, můžete mi napsat, co si o tom myslíte vy. :)
Nevím no, můžete mi napsat, co si o tom myslíte vy. :)
ANGLIČTINA
Moje h.m./Tanya říká, jak se zlepšuju každý den. Abych řekla pravdu, už mi
skor vůbec nedělá problém číst knihu, příběh, povídku… Čtu to skoror stejně rychle jako
v češtině a rozumím převážně všemu.
Co se týká rodiny, té rozumím bez problému taky. Ve škole se musím pořád ptát, protože každý mluví rychle s jiným přízvukem… Ale od začátku je rozhodně vidět zlepšení. Filmům si myslím také rozumím… já si totiž občas nejsem jistá, zda teda rozumím nebo ne. Protože v hlavě si film, větu po větě, překládat nestíhám (ani sem to tedy tak nikdy nedělala) a tak prostě jedu.
Co se týká rodiny, té rozumím bez problému taky. Ve škole se musím pořád ptát, protože každý mluví rychle s jiným přízvukem… Ale od začátku je rozhodně vidět zlepšení. Filmům si myslím také rozumím… já si totiž občas nejsem jistá, zda teda rozumím nebo ne. Protože v hlavě si film, větu po větě, překládat nestíhám (ani sem to tedy tak nikdy nedělala) a tak prostě jedu.
Osobně si myslím, že většině také rozumím, ale pořád je to nedostatečně na
to, abych mluvila plynule.
S mluvením je pořád velký problém, pletu gramatiku, pletu slova, nemůžu se vymáčknout, stydím se…. A tohle je vážně hrozný, ale zase, myslím, že za chvíli/měsíc/dva budu už i s tímhle úplně v pohodě.
KONEC
Tak tohle by byl konec tohoto článku. Psaní toho mě
bavilo, tak doufám, že i alespoň trochu vás. Jinak se mějte krásně a až si
budete stěžovat, že máte třeba těžkej život, protože vám mamka něco nekoupila,
vzpomeňte si na mě. Sama na druhé půlce světa, v cizí zemi, s cizími lidmi!
:D
Wow :) skvely clanek! Ty jsi v USA a ja v Anglii :). Skoro ve vsem s tebou souhlasim :D. Zprvu to bylo obtiznejsi, ted uz to po dvou mesicich beru jako samozrejmost :). Mej se moc hezky a hodne stesti!
OdpovědětVymazatMimozemstanka, www.my-ideallife.blogspot.co.uk
Konečně další stránky z USA! :D Už jsem se na něj těšila. Je super, že se ti tam líbí a i když jsem v cizině na takhle dlouho nikdy nebyla, docela chápu jak se cítíš mezi ´americkými kamarády´. Určitě to přejde až najdeš ty správné lidi ;) .
OdpovědětVymazatNapíšeš do některého z dalších článků, co budeš dělat, až skončí tvůj pobyt? (Vím, že je to až za dlouho, ale docela by mě to zajímalo :D ) .
Je to fakt Boží slyšet, že nejsem jediná, která se bojí a nemůže se vymáčknout :) piš dál :)
OdpovědětVymazatKrásné fotky! Moc ti fandím, moc si to v USA užívej :)
OdpovědětVymazatAhojky, já sice nikde takovou dobu nebyla, ale říká se, že 1. měsíc je to s porozuměním jazyka těžké. (horší je, když se vrátíš po dlouhé době zpět do ČR a zjistíš, že neumíš česky - ale neboj, to se ti nestane). :-)A neboj, kamarády si taky najdeš. :-)
OdpovědětVymazatUžívej si to a čerpej novou nenergii a zážitky. :-) Je krásné, když člověk může taklhe někam vycestovat (na tak dlouho). Někdo si to dovolit nemůže (teď nemyslím, kvůli financím). Díky tobě (a i jiným cestovatelským blogům) mohu cestovat s tebou.
Drž se! :-) a Užívej! :-)
Jana-Trefoil
P. S. Už se těším na nové pokračování. :-)
Hele, obdivuju tě. Já bych v patnácti do USA sama nejela. :D
OdpovědětVymazatxxx
dream-little-dream.blogspot.cz
WOW :) užívaj si to a veľa foť :) keď sa z pobytu vrátiš, angličtina ti nebude robiť najmenší problém :) každým dňom to je ľahšie a ľahšie :) hlavne si to uži :)
OdpovědětVymazatMarysamazingworld
Přijde mi hrozně super, že máš tak skvělou tu rodinu :) vezmi si, kdyby rodina byla úplně na nic, to by pak byl větší problém. Co se týče těch kamarádů, tak myslím, že je to normální. Člověk by asi čekal, že za měsíc už tam nějací ti kamarádi budou, ale na druhou stranu to není až tak dlouho doba. Nedělej si s tím vůbec starosti, je pochopitelný, že se s nima třeba nemáš tolik o čem bavit a nebo občas nerozumíš, protože tak to prostě je. Za chvíli to bude určitě v pohodě, uvidíš :) K nám do vedlejší třídy taky letos přistoupila exchange studentka, dokonce z Indie, a první dny kolem ní na chodbách vždycky bylo úplně narváno, všichni se zajímali, a teď jde sotva s jednou holkou, baví se hodně lámaně (když už něco zaslechnu), takže určitě nejsi žádná výjimka :) Těším se na další článek, užívej!
OdpovědětVymazatNo potkat ráno gekona v koupelně, tak nevím kdo z nás by se lekl více.
OdpovědětVymazatAhoj, už je to měsíc a já ti ještě neodpověděla. Jsem v pochodové kapele a každý den máme nácviky do 5-6 odpoledne a v pátek hrajeme o poločase na zápase takže se vracím domů kolem půlnoci :D
OdpovědětVymazatJinak bydlím v Bridge City což je asi 2 hodiny od Houstonu :D.
S těmi kamarády tě chápu, cítím to stejně.
Gekony tu máme taky, jednou sem měla v pokoji žábu a host mamka jí pak chytala :D :D
Těším se na další článek :)
Super článek! Máš můj velký obdiv. :)
OdpovědětVymazatAhoj,
OdpovědětVymazatbože jak já jsem ráda, že jsi to tady s těmi kamarády napsala. Cítím se stejně. Lidi, které znám jsou strašně fajn a dokonce mě s sebou berou na fotbalové zápasy, zavezou mě domů a tak, ale i tak cítím, že to není takové to úplné kamarádství. Když se o něčem/někom baví, tak většinou nevím o co/koho se jedná. Někdy je tam i takové to trapné ticho. Není to takové to, že by jsme si psali a nebo spolu chodili po škole a trénincích ven. Snažím se každý den, ale není to tak lehké jak jsem si myslela. Každý má tady svoji skupinu. Doufám, že se nám to zlepší. :) Hodně štěstí!
Super článek. Těšim se na další :)
OdpovědětVymazat